Jdi na obsah Jdi na menu
 


Příběh třetí - kterak jsem pochopila, že drezura není můj obor

31. 8. 2012

Bylo to v srpnu 2012. Vznášela jsem se na růžovém obláčku po té, co mou šedivku skvělě ohodnotil a do trakénské plemenné knihy zapsal pan Vítek Holý (ano ten VÍT HOLÝ!!! z Albertovského hřebčína). Moje holčička se z průměrného ČT do rána změnila v budoucí matku trakénských šampionů a já pocítila tíhu odpovědnosti. Budu to muset začít brát vážně.

A protože drezura je přece základ jezdeckého sportu, začnu tam!

Ve skokovém spaciálu to po úrazu páteře moc nejde, takže s prosíkem za šéfovou Betty a její Penelopou. Nasedláno, vypadá to elegantně a když navíc sundám martingal (čeho se bože budu držet???) kobyla je rázem hotovej Totilas.

Po prvních metrech v kroku zjišťuju, že to dost bolí. Ale co, bolest zoceluje! 

Teď dotáhnout a jde se na to. Nojo dotáhnout. To se řekne. Ve skočce legrace. V drezurním speciálu s pidipodbřišákem marně šátrám pod kobylím břichem, padám, nadávám, rezignuju a slézám. Drezura je blbost.

Dotaženo. Oklusáno. Herka spokojeně žvejká dvakrát lomený udidlo a potácí se v písku. Zbystří (no dobřá uskočí o tři metry) pouze v písmenku B, kde nějakej chytrák nechal stát skokové stojany a barevnou blendu. Že mi pro tom vyrve rádoby přilnutí a musím se chytit přední rozsochy (vraťte mi martingal...) neřeším. Drezura je o klidu a vytrvalosti. Drezura je blbost.

Úlohu Z1 už jsem kdysi jela. Byla úplně jiná, bylo mi 12 a kobyla jí znala líp než já. Na zkoušky to tenkrát stačilo. Dnes zjišťuji, že naučit se cviky zpaměti nedám a okolí tvrdím, že čtenáře beru s sebou aby si na něj kobyla zvykla. Ehm... Začátek byl dobrej. Problém začal u X stát nehybnost pozdrav. Nehybnost je něco, co Tara nechápe. Na parkuru chodí dopředu, někdy do boku a občas i dozadu, ale proč proboha stát? Obě se porvé zapotíme. Drezura je blbost.

Cviky nejsou takový zlo. Jezdíme je orientačně a protože mi matika nikdy nešla  a nevím jistě jak je to s průměrem a poloměrem (divný, že poměr je mi jasnej) kobylu chválím a dělám, že to tak má být. Nejvíc nás baví fáze K-H cval prodloužit. Tam to většinou nevysedím, marně šátrám po šíleně dlouhých třmenech, narazím si stydkou kost, zakleju, načež Tara radostně prodlouží až do F-M, kde si dáme od stěny ke stěně v kontracvalu. Vida. Už jsem ELkař. Ani to nebolelo. Tedy bolelo. Drezura je blbost. Ale ještě to zkusíme.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 


Poslední fotografie



Archiv

Kalendář
<< červen / 2018 >>

Statistiky

Online: 1
Celkem: 46468
Měsíc: 803
Den: 30